Dráma z obdobia slovenského štátu rozpráva príbeh Tóna Brtka, slušného človeka, ktorý sa pod nátlakom chamtivej manželky a karieristického švagra nechal vmanévrovať do funkcie arizátora skrachovaného obchodu s galantérnym tovarom. Pôvodná majiteľka, stará pani Lautmannová už dávnejšie stratila kontakt s realitou a vôbec netuší, čo sa okolo nej deje. Tóna považuje za nového pomocníka a prijme ho ako vlastného syna. Aj on svoje arizátorstvo iba predstiera a všetok čas venuje opravám starožitného nábytku v jej domácnosti. Situácia sa však zmení, keď sa začne pripravovať deportácia miestnych Židov.  

Slávnosť v botanickej záhrade (1969) Svieži a zrelý debut talentovaného, predčasne zosnulého režiséra je farebnou, mozaikovitou feériou o potrebe zázraku v ľudskom živote. Havettov originálny film spája inšpirácie naivným maliarstvom, dielami francúzskeho impresionizmu a nemou filmovou groteskou, rovnako však čerpá tiež z tradícií a ľudových zvyklostí obyvateľov Západného Slovenska. Ľalie poľné (1972) Druhý a zároveň posledný celovečerný film Ela Havettu patrí k najpozoruhodnejším dielam slovenskej kinematografie. Vznikol ako tvorivá parafráza Šikulovej prózy a jeho hrdinami sú vojnoví veteráni, ktorí sa vracajú z I. svetovej vojny do rodného kraja, kde sa snažia nájsť domov a pevne zakotviť. Rovnako silná je však aj ich túžba po tuláctve a voľnom živote.

Dvadsaťročný Šimon odchádza z rodičovského domu, aby našiel sám seba. Onedlho spoznáva Viktora a Máriu, ktorí ho postupne vťahujú do svojho komplikovaného vzťahu pohybujúceho sa niekde na hranici nežnosti a krutosti. Šimon odhaľuje ich minulosť a čoraz viac podlieha ich spôsobu existencie.

V snahe uchrániť svoje dieťa pred vyhladzovaním Židov, posielajú ho rodičia k príbuznej na vidiek kdesi vo východnej Európe. Chlapcova teta však nečakane umiera a tak je dieťa nútené vydať sa na cestu a pretĺkať sa samo divokým a nepriateľským svetom, v ktorom platia len miestne pravidlá, predsudky a povery. Snahu chlapca o doslova fyzické prežitie vystrieda však po vojne iný boj. Boj, ktorého si ani nie je vedomý - boj so sebou samým, boj o svoju dušu, o svoju budúcnosť...

V roce 1958 snímek obletěl doslova celý svět, byl ověnčen cenami a stal se jedním z nejvýznamnějších filmů 20. století. Mimo jiných ocenění získal Velkou cenu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Jedná se o první film Karla Zemana natočený na motivy Julesa Verna. Autor si zde vyzkoušel nový výtvarný styl, jímž oživuje v černobílém provedení rytiny prvních ilustrátorů Vernových knih Édouarda Rioua a Léona Benetta. Tento styl pak celý život rozvíjel a uplatňoval v něm svůj vizionářský pohled. Vernův nadčasový příběh o zneužitém vynálezci, jehož dílo v rukou zločinců ohrozí celý svět, papírové kulisy a výrazná stylizace – to vše se podílí na unikátní vizuální podobě a neopakovatelné atmosféře díla.

Zlotřilý dobrodruh Artigas, který zbohatl na krádežích podmořských pokladů, unesl profesora Rocha, objevitele účinné výbušniny, a hodlá jeho vynález zneužít k ovládnutí světa. Mladý profesorův asistent Ing. Hart hodlá zlosynovi v jeho plánech zabránit za každou cenu. 

V jedinečném zpracování světoznámé knihy Gottfrieda Augusta Bürgera se Zeman inspiroval rytinami z jejího původního vydání pocházejícími od jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů 19. století Gustava Dorého. Černobíle natočené obrazy režisér oživil výrazným barevným tónováním a různorodé barvy použil jako znaky proměňujících se nálad i překvapivých dějových zvratů. Toto fantaskní dobrodružství – zpestřené unikátními triky i vtipnými gagy – získalo mnoho zahraničních cen, mimo jiné z festivalů v Cannes či v Locarnu. Ocenění - v roce 2017 zvolen uznávaným britským časopisem Home Cinema Choice nejlepším restaurovaným filmem roku! Oceněný mnoha světovými filmovými kritiky. Sam Wigley, editor pro BFI, Sight & Sound, The Guardian a Total Film, o nově vydané digitálně restaurované verzi řekl: „Celý film jsem sledoval s otevřenou pusou a bradu jsem měl až na podlaze. Cítil jsem se, jako kdyby mě pohltilo moře a vlny mě vyplavily na břeh zcela nového filmového kontinentu.“

Populárně naučný film z roku 1955 vypráví příběh čtyř chlapců, kteří se vydají na dřevěné loďce proti proudu času. Celé generace dětí se díky němu seznámily s minulostí naší planety, s rostlinami a živočichy, které zásluhou kreativity a trikového umění Karla Zemana poprvé spatřily v pohybu. Jeden z nejlepších dětských dobrodružných filmů je zároveň průkopnickým dílem světové kinematografie. O jeho popularitě svědčilo uvedení v americké distribuci v roce 1960 s novým rozšířeným úvodem.

Pan Kopfrkingl pracuje v krematóriu, je ženatý a má dve deti. O svoju rodinu sa príkladne stará a prácu vykonáva svedomito. Jeden z jeho známych, Walter Reinke, je pripojením Rakúska k Veľkonemeckej ríši nadšený. Presvedčí Kopfrkingla, že aj v jeho žilách koluje čistá, árijská krv. Kopfrkingl vstúpi do strany a postupne prepadá zvrátenému presvedčeniu o záchrane sveta pred židovskou hrozbou. Kolegovia, priatelia i jeho rodina potrebujú zachrániť. Nemusia sa však báť, nikto nebude trpieť, spasí ich všetkých.