Nové číslo Cinepur-u je venované filmovej tvorbe Blízkeho východu.

V tomto čísle mimo jiné najdete... Realismus, alegorie, romantismus / Íránský film ve stínu hrdelního práva (Andrej Chovanec, téma) • Nebýt sám sobě kánonem / Nad filmem Good Old Czechs (Tomáš Bojar, kamera-pero) • Nesvoboda a víra / Ženské hlasy z Blízkého východu (Siarhei Samusevich, téma) • Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi (Pavel Sladký, kritika) • Elvisova poprocková větev / Elvis (Jiří Špičák, soundtrack) • Když Jimmy potkal Kim / Volejte Saulovi (Antonín Tesař, televize) • a další.

Nové číslo Cinepur-u je venované filmovým adaptáciam.

Na konci června, těsně před začátkem MFF Karlovy Vary, kde byl v soutěži uveden jeho debut Hranice lásky, zveřejnil režisér Tomasz Wiński manifest Nová česká intimita. Text kritizující stav českého hraného filmu, vyznačujícího se podle autora opatrností a nevýrazností, měl přitáhnout větší pozornost k jeho snímku i k tvorbě kolegů Šimona Holého a Terezy Vejvodové, jež spojují jak frustrace z nastavení systému, tak tvůrčí principy – hlavně zájem o intimitu. „V Česku se toho moc neděje, ale uvnitř Čechů se toho děje hodně. Potlačované emoce, vytěsněné, nepohodlné podvědomé obsahy, temná zákoutí našeho nitra. Tohle je nepopsané teritorium, terra incognita, kterou současná česká kinematografie programově ignoruje jako nepodstatné téma.“

Nové číslo Cinepur-u je venované extrémnej kinematografii.

Okrem toho v ňom nájdete aj: Report Cannes + Nyon, Flashback Dum je černý, Portrét Ladislav Rychman, Mýtus extrémních hororu, Cinema of Transgression, Dějiny japonského pinku eiga, Lucifer Valentine. Kritiky: 107 matek, Promlčeno, Seveřan, Město na řece, The Tragedy of Macbeth, Nezanechat stopy.

Nové číslo Cinepur-u je venované Wesovi Andersonovi.

Okrem toho v ňom nájdete aj: rozhovor s režiséom Christosem Nikouem, portrét Architekta života Jonasa Mekasa, v sekcii Seriál viac píšeme o novej sérii Dextera, predstavíme soundtrack filmu Drime My Car, v rámci filmových kníh píšeme viac o knihe Fenomén italský western.

V tomto čísle mimo jiné najdete... Virtuální realita / Síla emocionální simulace (Ondřej Moravec, fenomén) • Přítomnost (Carlos Reygadas, kamera-pero) • Nejlepší filmy roku 2021 (Redakce, anketa) • Chcípáci, bídníci, mileniálové / Paříž, 13. obvod (Tomáš Gruntorád, kritika) • Šmíra a hra doopravdy / Benedetta (Jan Kolář, kritika) • Film jako písek na pláži (Jindřiška Bláhová, editorial) • a další.

Dějiny kinematografie jsou plné nerealizovaných projektů. Nápadů, jež nikdy nebyly dotažené do konce, přestože mohly být výjimečné. Rozpracovaných synopsí a rozepsaných scénářů, které sní o své budoucí existenci v šuplících. Zárodků zaniklých z důvodů čistě pragmatických nebo zásahem vyšších sil. Nerealizované může být někdy v kinematografii navíc leckdy zajímavější než to, co skutečně vzniklo. Vzniká ponorná síť „možného“, síť příslibů, které se později v mnoha případech změnily v příběhy samy o sobě. V legendy o tom, co mohlo být, ale nebylo. O projektech, které mohly být veliké, ale nikdy by nakonec nemohly překonat legendu, která kolem nich vznikla. Jako Duna Alejandra Jodorowského, Napoleon Stanleyho Kubricka nebo spolupráce mezi Alainem Resnaisem, autorem ezoterických, efemérních paměťových poem Loni v Marienbadu a Hirošima, má láska, a Stanem Leem, stvořitelem Iron Mana a Spider-Mana.

V tomto čísle mimo jiné najdete... Thomas Vinterberg / Hledání naděje v severských temnotách (Jana Koutná, portrét) • Elektrikáři i mluvící psi / Povedená „pětiletka“ lotyšské animace (Eliška Děcká, téma)
• Duše jazzu a elektroniky / Duše (Jiří Špičák, soundtrack)
• Tenkrát a dnes na Východě (Lukáš Skupa, téma) • Noci v úplňku / Utopická časovost Erica Rohmera (Ondřej Pavlík, flashback)
• Dělat si z filmů domov / Camp a klasický Hollywood (Antonín Tesař, fenomén)
• a další.

V novém čísle Cinepuru se věnujeme fenoménu Disney. Píšeme o disneyfikaci animovaných zvířat i filmů, nových hraných verzích klasických kreslených disneyovek, 'temné éře' studia z 80. let nebo nové videotéce Disney+. Uvnitř čísla dále najdete report z FAMUFESTu, portrét Sofie Coppoly, anketu a text o stavu současného evropského filmu nebo v rubrice kamera-pero neortodoxní text Václava Kadrnky.

Mnozí režiséři tzv. rumunské nové vlny měli vždycky talent na svérázně poetické názvy svých filmů: 12:08 Na východ od Bukurešti, Fotbal nekonečno, Sieranevada, Policejní, adj., Lampa s čepičkou… Poslední je název krátkého snímku Radua Judeho, který patří k mladším tvůrcům, již novou vlnu rozlévají v posledních letech do nových zátok. Jude před třemi lety disciplínu poetických názvů posunul dál titulem „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a letos tam zůstal s názvem svého posledního snímku Smolný pich anebo Pitomý porno. Komicky mrazivá úvaha nad myšlením a dogmaty současného Rumunska a disputace nad „národní povahou“ rýsující se na půdorysu putování po Bukurešti a rodičovského „lidového soudu“ nad respektovanou učitelkou, jejíž domácí erotické video uniklo na pornostránku, vyhrála festival v Berlíně. A to ve výjimečně silném ročníku, jak píše v reportu z Berlinale Pavel Sladký.