Poľská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska, autorka skvelej reportážnej knihy Ku-Klux-Klan. Tady bydlí láska, sa rozhodla preskúmať život, osobnosť i tvorbu jedného z najvýznamnejších režisérov dejín svetovej kinematografie. Krzysztof Kieślowski bol iba neznámy Poliak, ktorý v deväťdesiatych rokoch vyšiel z tieňa postkomunistického priestoru a svojimi filmami napokon dobyl celý svet od Berlinale až po Cannes, kde mu v roku 1994 vyfúkol vytúženú Zlatú palmu nečakaný víťaz Pulp Fiction. Detstvo Krzysztofa Kieślowského bolo výrazne poznačené predčasnou smrťou chorľavého otca. Nasledovalo obdobie hľadanie sa a zúfalá snaha vyhnúť sa povinnej vojenskej službe, pri ktorej sa opakovane podrobil brutálnej hladovke. Nasledovali pokusy opakovane sa dostať na slávnu lodžskú filmovú školu a neskôr prišli prvé svieže dokumentárne filmy, ktoré sa zameriavali na skutočných ľudí a nie „hrdinov“.

Od antické tragédie k postdramatickému divadlu: v sedmi přehledně strukturovaných kapitolách představuje Andreas Kotte dějiny evropského divadla od starověku po současnost. Všímá si impulsů, novinek i rušivých zlomů ve vývoji divadelního umění stejně jako proměn podmínek, v němž probíhal: kde leží kořeny divadla? Rozprostírá se v jeho dějinách mezi 6. a 10. stoletím vakuum, a bylo tedy koncem středověku a v renesanci objeveno znovu? Základní historická příručka nabízí nejen chronologický průřez epochami evropského divadla, ale také cílí na jeho ústřední otázky a problémy.

Co dělá producent? Jak hledat příběh pro film? Jak vybrat režiséra a jak sehnat peníze na svůj projekt? Na základní otázky o producenství odpovídají skripta televizního dramaturga a producenta Jana Šterna. Publikace popisuje náplň profese producenta v hrané tvorbě a představuje všechny oblasti jeho práce od výběru námětu přes natáčení až po shánění finančních prostředků. Skripta jsou plná praktických tipů a zkušeností autora a přináší přehled a možná řešení problémů, na které producent ve své praxi naráží. Publikace je skvělým prvním krokem pro všechny zájemce o producentství ve filmu či televizi.

V případě této knihy známého britského spisovatele, scenáristy a mediálního pracovníka se nejedná o hlubinný analytický rozbor filmu a jeho motivů. Je to spíše osobně pojatý pohled na tuto Bergmanovu klasiku. Snaží se z osobní perspektivy přiblížit, jak film působil na diváky v době svého uvedení, co přinášel nového a jaký byl jeho vztah k dobovým proudům. Ze svého pohledu dlouholetého programového tvůrce BBC a LWT zkoumá provázanost Bergmanovy práce pro divadlo, film a rozhlas, což u filmu, jemuž byla předlohou divadelní hra (byl tedy inscenován dříve v podobě dramatu) a který byl adaptován i pro rozhlas (rovněž v Čro) má své opodstatnění. Zasazuje také film do Bergmanovy předchozí i následující tvorby a do jeho (auto)biografie. Braggova studie je tedy spíše historickým přehledem a dobovým memoárem. Kniha je opatřena 26 čb fotoilustracemi, bibliografií a titulkovým soupisem spolupracovníků podílejících se na vzniku filmu a jeho technické parametry.

Autorka, přední britská filmová teoretička a průkopnice feministické kritiky, se pokouší o jakousi psychoanalytickou diagnózu jedné z největších ikon světového filmu. Vědomě se vzdává pokusu o ucelenou analýzu, kterou shledává u tohoto filmu za zbytečnou, ale věnuje se inovativnímu způsobu vyprávění, nejednoznačnému zobrazení postav, které odporovalo zavedeným postupům hollywoodské kinematografie. Mulveyová vnímá film jako útok na diváka, na jeho pozornost, která je třeba k odkrytí tajemství celého filmu, doslova k psychoanalýze hlavní postavy, která je klíčem celého vyprávění. Pozornost věnuje také politickému kontextu doby, v němž film vznikl a na nějž reaguje. Kniha je opatřena doslovem filmové teoretičky Petry Hanákové.

Velmi oživující pohled na stylovou a technickou stránku tohoto moderního kultovního snímku, který si pohrává s žánry, překračuje je a mísí s četnými citacemi na známé filmy minulosti. Autor zkoumá, proč se tento film stal takovou všeobecně oblíbenou ikonou, jakou strategii Tarantino při psaní, natáčení a produkci filmu použil. Autor doplnil české vydání o zbrusu novou předmluvu, která přehodnocuje některá jeho předešlá stanoviska a doplňuje Tarantinův obraz o zkušenost s jeho dalšími filmy (zejm. diptych Kill Bill).

Autor se zde pokouší zodpovědět na řadu otázek, které se točí kolem proslulého snímku bratrů Wachowských: je to film, nebo videohra? je to zábava, nebo pochmurná vize budoucnosti? je to vůbec film o budoucnosti, nebo o přítomnosti? je Keanu Reeves herec, nebo výplod Matrixu? je to MATRIX, nebo MARX IT? a proč mají všichni ty zrcadlovky?

Ako učiť filmárov? Podľa nás je najlepšou formou výučby rozhovor a spoločná tvorba. Osvojovanie si filmárského umenia vnímame ako nepretržitý dialóg, v ktorom je prítomné objavovanie historických súvislostí, výmena teoretického poznania, ale hlavne odovzdávanie si životných a praktických skúseností. Vieme, o čom hovoríme, pretoža aj naša spolupráca začala pred tridsiatimi rokmi na filmovej fakulte ako dialóg študenta a pedagóga. Postupne sa naše úlohy menili, učili sme sa jeden od druhého, spoločne sme písali scenáre, nakrúcali filmy a stali sme sa priateľmi. Vďaka tejto empírii sme sa rozhodli iniciovať rozhovory medzi študentami filmovej fakulty a ich staršími kolegami. Chceli sme vytvoriť priestor na medzigeneračný dialóg, v ktorom sa budú spoznávať, deliť o svoje vedomosti a zážitky. Nasledujúce texty sú rozhovory o tom, čo máme všetci radi - o filme. (Marek Leščák - Martin Šulík)