Kniha "Dvaja na ceste" od Mariána Pauera je silným príbehom o ceste, ktorá symbolizuje nielen fyzické putovanie, ale aj cestu životom, plnú osobných skúšok, rozhodnutí a hľadania zmyslu. Príbeh sleduje dvoch hlavných protagonistov, ktorí sa vydávajú na spoločnú cestu, ktorá sa stáva metaforou ich vlastného rastu, vzťahov a konfrontácie s minulými rozhodnutiami. Pauer vo svojej knihe zručne preplieta momenty introspekcie s dynamickým dejom, čím vytvára príbeh, ktorý nielen rozpráva, ale aj vyzýva čitateľa na zamyslenie sa nad vlastnými životnými voľbami. Kniha sa venuje témam priateľstva, lásky, osamelosti a hľadania osobnej identity v modernom svete. Súčasťou príbehu je aj intenzívna atmosféra, ktorá vás vtiahne do dejiska a umožní vám prežiť každý krok postáv, od chvíľ odpočinku až po náročné rozhodnutia, ktoré ich ovplyvnia. "Dvaja na ceste" je knihou o zdieľaní skúseností, o ceste, ktorú nikdy nekráčame úplne sami, a o sile, ktorú môžeme čerpať z druhých, aj keď sa zdá, že sme na vlastnej ceste k zmyslu života.

Na otázku „co je nového ve společnosti“ odpovídají novináři, zvědaví sousedé, nebo sociologové. Poslední jmenovaní se během 20. století snažili vysvětlit třídy, elity či problémy měst. Co však tyto velké teorie říkají o nás? Žijeme v době, ve které se často skloňují slova krize a rozpad společnosti. Je zřejmé, že dnes nám klíče k vlastní identitě poskytují drobnější věci – například taková molekula adrenalinu. Ten se stal biochemickou celebritou, pojítkem kmenů těch, kteří vyhledávají extrémní zážitky a jdou za hranu všednosti. Jak dnešní sociologie zkoumá podobné kulturní fenomény? Co se můžeme dozvědět o společnosti díky studiu nudy nebo diska?

Orientace v informacích se stává neustále složitější, svět médií je vlivem obrovského množství platforem víc a víc nepřehledný. Mediální krajina 21. století, v době online žurnalistiky, informačního přehlcení, dezinformací, sociálních sítí a virtuální reality. Jak se proměnila v poslední dekádě, co znamená oligarchizace a co nezávislost médií, čím a jak se změnily redakční rutiny a které hodnoty žurnalistické práce přetrvávají? Analytická reflexe podoby mediálního trhu, modelů financování, výstupů i institucí.

Výtvarník, fotograf, prozaik a teoretik Václav Zykmund (1914–1984) byl významnou osobností českého i moravského kulturního života. Letos to bude 110 let od jeho narození a 40 let od úmrtí. Studie o jeho neznámé animované i privátní tvorbě vychází z novějšího původního výzkumu materiálů k historii a činnosti brněnského studia loutkového filmu z let 1949–1953 z archivu NFA. Kniha je přínosem nejen k poznání jeho filmové tvorby pro odborníky i studenty filmové vědy, ale i doplňkem k poznání komplexu jeho tvorby, kterou v oblasti fotografie a výtvarného umění přinesly zejména katalogové studie Marie Mžykové, Antonína Dufka či Josefa Mouchy.

Dějiny animace plynule navazují na autorovu průlomovou publikaci Cartoons: One Hundred Years of Cinema Animation z roku 1994. V současnosti se jedná o nejrozsáhlejší a nejhlubší text svého druhu, založený na myšlence, že si animace jako svébytné kinematografické odvětví zasluhuje vlastní odborný výklad a vlastní dějiny. Bendazzi nezůstává u Disneyho, jde mnohem dál: hovoří o animaci v kinematografii ruské, africké, latinoamerické a o spoustě jiných, po této stránce dlouho opomíjených kultur. Zaměřuje se také na léta neobjevené projekty a tvůrce z více než devadesáti zemí na světě. Informace předává v přehledném svazku v geografickém a chronologickém řazení.

Mexický režisér Carlos Reygadas patří mezi vůdčí osobnosti současného autorského filmu. Za Tiché světlo (2007) získal Cenu poroty v Cannes a za Post Tenebras Lux (2012) Cenu za nejlepší režii tamtéž. Je to tvůrce, jehož velmi osobitý přístup k mizanscéně, herectví, zvuku i střihu umožňuje otevírat velmi obecná filozofická, náboženská a jiná témata. Kniha vychází jako první svazek nové edice Autorské myšlení, jejímž prostřednictvím FAMU nabízí setkání s tvůrci všech filmařských profesí současné světové kinematografie, k nimž v rámci fakulty dochází ve formě přednášek, seminářů či dílen. Obsahem jsou úvahy Carlose Reygadase obecně o kinematografii i o jeho vztahu k filmu.

Druhý díl příručky pro filmaře-nezvukaře. Kde první díl vysvětluje, jak je třeba při natáčení audiovizuálního díla postupovat, aby bylo možné nějak pracovat se zvukem, tam druhý díl přináší praktické příklady toho, co vše je možné se zvukem dělat – včetně naznačení principů, na nichž jednotlivé postupy stojí. Odhalíme, že vše souvisí se vším, a zabrousíme i do ostatních filmařských profesí, i do několika vědních disciplín.