Eduard Grečner a jeho filmy

Dějiny animace plynule navazují na autorovu průlomovou publikaci Cartoons: One Hundred Years of Cinema Animation z roku 1994. V současnosti se jedná o nejrozsáhlejší a nejhlubší text svého druhu, založený na myšlence, že si animace jako svébytné kinematografické odvětví zasluhuje vlastní odborný výklad a vlastní dějiny. Bendazzi nezůstává u Disneyho, jde mnohem dál: hovoří o animaci v kinematografii ruské, africké, latinoamerické a o spoustě jiných, po této stránce dlouho opomíjených kultur. Zaměřuje se také na léta neobjevené projekty a tvůrce z více než devadesáti zemí na světě. Informace předává v přehledném svazku v geografickém a chronologickém řazení.

V případě této knihy známého britského spisovatele, scenáristy a mediálního pracovníka se nejedná o hlubinný analytický rozbor filmu a jeho motivů. Je to spíše osobně pojatý pohled na tuto Bergmanovu klasiku. Snaží se z osobní perspektivy přiblížit, jak film působil na diváky v době svého uvedení, co přinášel nového a jaký byl jeho vztah k dobovým proudům. Ze svého pohledu dlouholetého programového tvůrce BBC a LWT zkoumá provázanost Bergmanovy práce pro divadlo, film a rozhlas, což u filmu, jemuž byla předlohou divadelní hra (byl tedy inscenován dříve v podobě dramatu) a který byl adaptován i pro rozhlas (rovněž v Čro) má své opodstatnění. Zasazuje také film do Bergmanovy předchozí i následující tvorby a do jeho (auto)biografie. Braggova studie je tedy spíše historickým přehledem a dobovým memoárem. Kniha je opatřena 26 čb fotoilustracemi, bibliografií a titulkovým soupisem spolupracovníků podílejících se na vzniku filmu a jeho technické parametry.

Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru. Pro svou analýzu si zvolil několik okruhů specifických témat. V úvodní historické části se zaměřil na revizi dlouhodobě a mylně zavedeného obrazu historie italského westernu spojeného zejména s tvorbou Sergia Leoneho. V následujících, interpretačních kapitolách rozebírá příznačné rozpoznávací atributy tohoto žánru, úzce spojené s náboženskou symbolikou, kulturní intertextualitou, anachronickými prvky, žánrovými konstrukcemi a filmovou hudbou.

Zborník Súčasné filmové teórie 2 s podnázvom Metódy a prístupy sa venuje audiovizuálnym reprezentáciám reality, fixovaniu spoločenskej a individuálnej pamäti v audiovizuálnych dielach a zmenám ich „čítania“ podľa rodového, historického a žánrového kľúča. Vstupná štúdia J. Paštékovej Dievča v ťažkostiach načrtáva paradigmatiku filmovej teórie v 20. a 21. storočí v kontexte európskej filmovej vedy. Berie do úvahy aj podmienky univerzitného výskumu a hľadania metodológie. Časť Reprezentácie prináša dokončenie monografie Z. Mojžišovej Zrkadlo zrkadla v zrkadle II. Štúdia E. Bindera Pravdivostná hodnota ako vyjadrenie vzťahu reality a fikčného sveta sa zameriava na konštrukciu fikčného priestoru zohľadňujúcu anti-mimetické teórie. E. Filová sa v príspevku Filmová pamäť venuje forme svedectva ako osobného prežívania histórie.

Hlavná téma 16. ročníka čs. filmologickej konferencie prirodzene vyplynula z projektu rovnomennej celoročnej filmovej prehliadky, ktorú Slovenský filmový ústav pripravil v Kine Lumiere a ktorá si minulý rok pripomínala 120. výročie zrodu kinematografie, legendy o príchode prvých filmových vlakov, ako aj ich emblematické putovanie celými dejinami filmu. Zámerom vydania Zborníka príspevkov je predstavenie historických i estetických paralel modernity, kinematografie a vlakovej dopravy. Predstavuje priestor pre jednotlivé interpretácie, resp. prípadové štúdie obrazov vlakov vo filme.

Kniha Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory představuje výbor z textů významné české filmmové publicistky, historičky a pedagožky Galiny Kopaněvy. Svazek prezentuje publikační činnost autorky v celé její šíři, zároveň zdůrazňuje jednotlivá témata a okruhy, na něž se dlouhodobě zaměřovala. Za tímto účelem jsou články (především kritiky, statě a referáty) sdruženy do oddílů Česká a slovenská kinematografie, Ruská a sovětská kinematografie, Bulharská a polská kinematografie a Západní kinematografie. Tyto texty doplňují další dva oddíly rozhovorů, jež Kopaněva vedla s českými a slovenskými a se zahraničními tvůrci. Poslední oddíl tvoří rozhovory s Galinou Kopaněvou.
Pojítkem mezi jednotlivými příspěvky se stává přístup Galiny Kopaněvy ke kinematografii, který je charakterizován představou filmu jako autorského díla silné režisérské osobnosti a zároveň přesvědčením, že umělecké dílo by mělo vždy reflektovat aktuální společenskou situaci.