Autor publikácie Martin Palúch prináša alternatívny pohľad na dejiny slovenského filmu z perspektívy vývoja strihovej formy dokumentárneho žánru z obdobia rokov 1938 – 2025. Okrem historickej línie, sleduje aj teoretickú reflexiu kompilačného filmu (j. Leyda), ale len v kontexte príkladov zo slovenskej kinematografie. Všíma si propagandistický potenciál diel. Osvetľuje politické zámery, pre ktoré vznikli, popisuje ciele, ktoré mali naplniť, aby recyklované kontexty účelne vplývali na dobových recipientov. Osobitnou kapitolou sú príklady umeleckého experimentovania so strihovou formou, ktoré originálnym spôsobom obohatili tvorivý potenciál slovenskej kinematografie.

Scenárista Meir Lubor Dohnal patří k výrazným, byť méně známým postavám československé nové vlny. Spolupracoval s předními slovenskými režiséry jako Elo Havetta, Juraj Jakubisko či Juraj Herz, než byl na začátku normalizace vyhozen z Barrandova. Po podpisu Charty 77 odešel do emigrace, načež se jako scenárista prosadil v Německu – jeho film Marlene byl dokonce nominován na Oscara. V otevřeném rozhovoru Dohnal vzpomíná na práci s legendami evropské kinematografie, reflektuje léta politické perzekuce i úspěchy v zahraničí. Zároveň sdílí svůj hluboký vhled do scenáristické práce a osobitou metodu vyprávění. Kniha je cenným svědectvím o dějinách filmu, svobodě tvorby i síle příběhu.

Jeden z najvýznamnejších slovenských kameramanov Laco Kraus v autobiograficky ladenej knihe spomína na svoje detstvo a mladosť strávené na južnom Slovensku, Liptove i v Bratislave, ako aj na roky štúdia na pražskej FAMU. Opisuje svoje profesionálne pôsobenie, ktoré sa vyvíjalo od práce pre televíziu cez spoluprácu s významnými režisérmi (Jurajom Jakubiskom, Stanislavom Párnickým, Eduardom Grečnerom a ďalšími) až po vlastné režijné projekty.

Audio-vize: pojem, který v prvním vydání tohoto díla v roce 1990 byl ještě novotvarem, ale různými citacemi, parafrázemi a překlady se propsal do obecného povědomí. Měl značit, že se jedná o svébytný vjem, a v důsledku tedy že studovat filmový zvuk či obraz odděleně, samy o sobě, postrádá smysl. A přece i dnes kdekdo stále odmávne kinematografii jako vizuální umění. Říkáváme „vidět“ film, seriál či vysílání, a zanedbáváme změnu vyznění obrazu, danou už samotnou přítomností synchronního zvuku. Anebo se spokojujeme s aditivním schématem: jako by sledování audio-vizuálního představení znamenalo, že dostaneme „obrazovou stopu“, k níž je připojena „zvuková stopa“ (představa, která neodpovídá skutečnosti v žádném ohledu kromě čistě technologického), a jako by každý vjem pokorně zůstával ve svém koutě. Cílem této knihy je ukázat, jak se ve skutečnosti v audio-vizuálním spojení vjemy vzájemně ovlivňují a přetvářejí. Viděné se změní, když jej i uslyšíme; slyšené se změní, když jej i uvidíme.

V dynamicky se vyvíjejícím světě naší každodennosti hrají stále významnější roli audiovizuální a digitální technologie, a to i pro děti, které do jeho nestálé a proměnlivé reality přicházejí. Jak se mají adaptovat na všudypřítomnou naléhavost digitálních obrazů? Jakým způsobem můžeme v oborovém kontextu vnímat vzdělávací potenciál experimentálních a raných filmů, digitálních her a dalších neprobádaných oblastí ponorné řeky audiovize? V publikaci je filmová a audiovizuální výchova vymezena jako nově emancipovaný obor na pomezí umělecké a pedagogické praxe, který nabízí široké možnosti uplatnění – od formálního vzdělávání a volnočasových aktivit po různá odvětví filmové kultury. Cílem textu je představit transformační procesy, od nichž by filmová a audiovizuální výchova mohla odvíjet svou didaktiku; ta sice čerpá inspiraci z dramatické a výtvarné výchovy, ale vychází při tom ze svébytných výrazových prostředků filmového umění. Publikace systematizuje oborové poznání a pojmenovává cesty, které povedou k postupnému rozvoji didaktiky a infrastruktury.

V pořadí již sedmý sborník scénářů studentů a studentek katedry scenáristiky a dramaturgie je tu. Těšit se můžete na již tradiční výběr textů napříč jednotlivými cvičeními, který je tentokrát obohacen unikátními autorskými ilustracemi. Ty vznikly ve spolupráci s ilustrátory z Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM a doplňují každý ze zahrnutých textů. Situace scenáristů a jejich oboru se neustále vyvíjí a proměňuje. Doufáme však, že tento sborník bude nadále sloužit jako zdroj inspirace a potěšení, v tom nejkrásnějším případě pak jako podnět k realizaci některého z projektů.

Kniha Myslet média, jíž se Herzogenrath poprvé představuje českému publiku, je výborem z kratších textů (kapitol a článků), upravených pro české vydání a opatřených originálním doslovem Tomáše Dvořáka a Martina Charváta. Východiskem většiny textů je filozofie Gillese Deleuze a současná německá filozofie médií, studie jsou však zároveň detailními analýzami konkrétních uměleckých děl, postupů a žánrů. Filmový oddíl se věnuje mj. filmům Billa Morrisona, Davida Lynche, žánru found footage, vztahům mezi filmem a filozofií nebo audiovizuální eseji, oddíl zvukový pak elektronické hudbě a jejím politickým a environmentálním aspektům či problematice rytmu. Všechny vybrané studie prostupují dvě základní témata, jež jsou samostatně pojednána v závěrečných kapitolách antologie: otázky materiality médií a praktické estetiky. Kniha navrhuje nové způsoby uvažování o médiích a umění, které nejsou v tradičním smyslu filozofické či vědecké, nýbrž blíží se perspektivě uměleckého výzkumu: myšlení o médiích, filmu, či zvuku, které je současně myšlením médii, filmem či zvukem.