Sedmá pečeť

Dějiny animace plynule navazují na autorovu průlomovou publikaci Cartoons: One Hundred Years of Cinema Animation z roku 1994. V současnosti se jedná o nejrozsáhlejší a nejhlubší text svého druhu, založený na myšlence, že si animace jako svébytné kinematografické odvětví zasluhuje vlastní odborný výklad a vlastní dějiny. Bendazzi nezůstává u Disneyho, jde mnohem dál: hovoří o animaci v kinematografii ruské, africké, latinoamerické a o spoustě jiných, po této stránce dlouho opomíjených kultur. Zaměřuje se také na léta neobjevené projekty a tvůrce z více než devadesáti zemí na světě. Informace předává v přehledném svazku v geografickém a chronologickém řazení.

Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru. Pro svou analýzu si zvolil několik okruhů specifických témat. V úvodní historické části se zaměřil na revizi dlouhodobě a mylně zavedeného obrazu historie italského westernu spojeného zejména s tvorbou Sergia Leoneho. V následujících, interpretačních kapitolách rozebírá příznačné rozpoznávací atributy tohoto žánru, úzce spojené s náboženskou symbolikou, kulturní intertextualitou, anachronickými prvky, žánrovými konstrukcemi a filmovou hudbou.

Zborník Súčasné filmové teórie 2 s podnázvom Metódy a prístupy sa venuje audiovizuálnym reprezentáciám reality, fixovaniu spoločenskej a individuálnej pamäti v audiovizuálnych dielach a zmenám ich „čítania“ podľa rodového, historického a žánrového kľúča. Vstupná štúdia J. Paštékovej Dievča v ťažkostiach načrtáva paradigmatiku filmovej teórie v 20. a 21. storočí v kontexte európskej filmovej vedy. Berie do úvahy aj podmienky univerzitného výskumu a hľadania metodológie. Časť Reprezentácie prináša dokončenie monografie Z. Mojžišovej Zrkadlo zrkadla v zrkadle II. Štúdia E. Bindera Pravdivostná hodnota ako vyjadrenie vzťahu reality a fikčného sveta sa zameriava na konštrukciu fikčného priestoru zohľadňujúcu anti-mimetické teórie. E. Filová sa v príspevku Filmová pamäť venuje forme svedectva ako osobného prežívania histórie.

Kniha Milana Cyroně je první polistopadovou českou monografií věnovanou čistě slovenskému filmu. Tato oblast zcela uniká zájmu české filmové vědy, byť dějiny českého a slovenského filmu mají mnoho společných kapitol. Milan Cyroň vychází ze své disertační práce, která se věnovala třem filmovým dílům slovenského scenáristy a režiséra Eduarda Grečnera, která natočil během 60. let (Každý týžden sedem dní, Nylonový mesiac, Drak sa vracia), a to zejména vývoji tzv. scenáristické představy, tedy od idey filmu po jeho hotovou verzi. Tyto případové analýzy zároveň odhalují obecné mechanismy práce se scénáři, schvalovací proces a zapojení jednotlivých osob, fungující v tomto období v rámci slovenského filmu.

Hlavná téma 16. ročníka čs. filmologickej konferencie prirodzene vyplynula z projektu rovnomennej celoročnej filmovej prehliadky, ktorú Slovenský filmový ústav pripravil v Kine Lumiere a ktorá si minulý rok pripomínala 120. výročie zrodu kinematografie, legendy o príchode prvých filmových vlakov, ako aj ich emblematické putovanie celými dejinami filmu. Zámerom vydania Zborníka príspevkov je predstavenie historických i estetických paralel modernity, kinematografie a vlakovej dopravy. Predstavuje priestor pre jednotlivé interpretácie, resp. prípadové štúdie obrazov vlakov vo filme.

Kniha Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory představuje výbor z textů významné české filmmové publicistky, historičky a pedagožky Galiny Kopaněvy. Svazek prezentuje publikační činnost autorky v celé její šíři, zároveň zdůrazňuje jednotlivá témata a okruhy, na něž se dlouhodobě zaměřovala. Za tímto účelem jsou články (především kritiky, statě a referáty) sdruženy do oddílů Česká a slovenská kinematografie, Ruská a sovětská kinematografie, Bulharská a polská kinematografie a Západní kinematografie. Tyto texty doplňují další dva oddíly rozhovorů, jež Kopaněva vedla s českými a slovenskými a se zahraničními tvůrci. Poslední oddíl tvoří rozhovory s Galinou Kopaněvou.
Pojítkem mezi jednotlivými příspěvky se stává přístup Galiny Kopaněvy ke kinematografii, který je charakterizován představou filmu jako autorského díla silné režisérské osobnosti a zároveň přesvědčením, že umělecké dílo by mělo vždy reflektovat aktuální společenskou situaci.