Základy střihové skladby

K čemu se vlastně filmařovi hodí zvukař? Jaká je úloha zvuku při natáčení? A při přípravách? A v postprodukci? A jak to, že ten samý zvukař někdy dodá perfektně čistý zvuk a jindy ne? A proč by měli zvuk řešit i tvůrci – nezvukaři? Co je potřeba zajistit, aby zvuková stránka vašeho filmu byla co nejlepší? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, a zároveň nejste zvukaři a nechcete se utopit ve složité teorii, tato kniha je tady právě pro vás.

Od antické tragédie k postdramatickému divadlu: v sedmi přehledně strukturovaných kapitolách představuje Andreas Kotte dějiny evropského divadla od starověku po současnost. Všímá si impulsů, novinek i rušivých zlomů ve vývoji divadelního umění stejně jako proměn podmínek, v němž probíhal: kde leží kořeny divadla? Rozprostírá se v jeho dějinách mezi 6. a 10. stoletím vakuum, a bylo tedy koncem středověku a v renesanci objeveno znovu? Základní historická příručka nabízí nejen chronologický průřez epochami evropského divadla, ale také cílí na jeho ústřední otázky a problémy.

Autor sa ako pedagóg na pražskej FAMU, VOŠF v Zlíne a VŠMU v Bratislave venoval teórii filmovej reči, čoho výsledkom je aj táto publikácia.

V druhém, úplném a revidovaném vydání studijního materiálu pro předmět světelný design určený scénografům jsou spojeny původní dva díly a doplněny o závěrečnou část třetí. Studijní text byl aktualizován tak, aby reflektoval poslední vývoj v oblasti scénického svícení: novou generaci svítidel LED nebo počítačové technologie pro řízení a programování. V první části jsou vysvětleny principy světelného spektra, fyzikální zákonitosti a vzájemné vazby viditelného záření. Druhý díl je rámcově věnován světové a české historii osvětlovací techniky včetně ukázek světelnětechnických systémů a realizací osvětlení. V třetí části je rozebíráno scénické svícení divadelní, filmové i televizní scény a také slavnostnímu osvětlení architektury.

Katedra střihové skladby na pražské FAMU se spolu se svými pedagogy a absolventy stala kolébkou teorie a pedagogiky střihové skladby v Československé republice. Vychovala velké množství tvůrčích osobností (Drahomíra Vihanová, Josef Valušiak, Alois Fišárek, Jiří Brožek, Jan Daňhel atd.), které měly svůj neodmyslitelný a trvalý vliv na podobu české kinematografie. Tento málo zohledněný fakt si velmi dobře uvědomují studenti a pedagogové Katedry střihové skladby, kteří vám spolu s dalšími autory předkládají přítomnou kolektivní monografii Česká škola střihové skladby. Kniha tematicky propojuje teorii, pedagogiku i uměleckou praxi a po odborné stránce navazuje na stejnojmennou olomouckou konferenci z roku 2019. Svým zacílením, které rozšiřuje spektrum přednesených konferenčních příspěvků, míří k obohacení českého akademického prostředí o tematiku střihové skladby, která zde v uplynulých desetiletích citelně absentovala.

Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavazda Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu. Opěrným textem celé knihy je Pelešjanova stať z poloviny sedmdesátých let Distanční montáž neboli teorie distance, zde v nově revidovaném překladu Jana Bernarda. Z tohoto Pelešjanova opusu následně raší osm výhonků v podobě původních textů, napsaných povětšinou nikoli filmovými teoretiky, nýbrž aktivními filmaři (pedagogy a studenty FAMU) na základě jejich zkušenosti s filmy, teoretickými texty i z osobního setkání s Pelešjanem, který na podzim roku 2015 navštívil Prahu.