Nové upravené vydání populární učebnice nabízí celistvý pohled na problematiku zvukové složky při tvorbě audiovizuálního díla. Autorovým cílem je látku systematicky utřídit, vymezit základní pojmy, osvětlit některé nejasnosti, upozornit na časté nedostatky, eventuálně naznačit možnosti i úskalí zvukové dramaturgie a tak inspirovat k tvořivému zvukovému vyjadřování. Tematicky se dělí do dvou okruhů: koncepce, výběr a skladba zvuku – tedy otázky zvukové dramaturgie v úzkém smyslu – a přímá realizace: technologické postupy, způsoby zpracování zvuku, jejich uplatnění apod.

Ve spolupráci s Plzní – Evropským městem kultury 2015 Národní filmový archiv digitálně restauroval jedno z klíčových děl plzeňského rodáka, velikána loutkové animace, Jiřího Trnky – film Staré pověsti české (1953). Práce na restaurování provázel obsáhlý výzkum historických okolností vzniku filmu, z nějž vzešla také publikace, věnovaná různým aspektům snímku. V šesti původních studiích se věnujeme podrobné analýze produkce filmu a jeho roli v tzv. jiráskovské akci, zhodnocujeme pozici Jiřího Trnky jako svébytného tvůrce ve strukturách znárodněné kinematografie, zabýváme se stylem a vyprávěním filmu, specifiky Trnkových loutek a jeho spoluprací s hudebním skladatelem Václavem Trojanem. Krom rozhovorů je kniha doplněna též edicí
archivních materiálů a disponuje bohatým obrazovým doprovodem.

To by mohl být film je knížka o scenáristice, ale také o životě, konkrétně o dospívání v socialistickém Československu. Scenáristika se zde pojednává jako proces transformace životní zkušenosti ve sdělitelné dílo – a život se zde bere jako něco, v čem je teprve třeba hledat smysl. V žádném případě tedy nejde o nějaký předpis, formuli, jak se co dělá, či výklad, co je správné a co ne. Jde spíše o způsob myšlení, aplikovatelný na nejrůznější materiál – a výchozím stanoviskem je, že každý jsme jiný, a v tom je naše cena. Jan Fleischer podává příklad rozvíjení scénáře s četnými úskalími, která na scenáristu čekají, nabízí postupy, jak je překonávat, a skládá tak dohromady osobní výpověď, rozhodně přesahující rámec praktické příručky, jak jsme na ni zvyklí. ¨

Útok na Zimný palác... zbesilý pád detského kočíka na schodoch... zábery, ktoré preslávili ich tvorcu, legendárneho režiséra Sergeja Ejzenštejna. Menej známe u nás sú jeho eseje o divadle, ktoré odkrývajú originálne myslenie veľkého umelca. Jeho Umenie mizanscény II. pozostáva z dvoch častí. Prvá je pokračovaním divadelných úvah prvého zväzku a obsahuje najmä rozbory konkrétnych divadelných textov. Druhá časť sa venuje filmu a rieši predovšetkým teoretické otázky montáže. Publikácia je preto veľmi žiadaná aj filmármi a odborníkmi z oblasti filmu. Prvý diel publikácie sa vypredal v rekordnom čase a druhý patrí takisto k bestsellerom. Preložila Viera Mikulášová-Škridlová.

Kniha je zároveň praktickou příručkou současného kameramana a zároveň hloubavou studií ontologické podstaty filmu. Autor se vyhraňuje vůči módě postprodukční úpravy filmových obrazů a navrací se ke kořenům vzniku pohyblivých obrazů. Termín světlotonalita vyjadřuje vztah mezi neviditelným světlem a hmotou, na niž dopadá. Kameraman tedy pracuje se světlem i s hmotou, a vytváří tak světlotonální obrazovou strukturu. Autor se v knize dále zabývá dvěma aspekty světlotonality: emocionálním dopadem na diváka a lineárními hodnotami filmového obrazu.

Kniha, jejíž nedílnou součástí je DVD nazvané Dodalovi / filmy a dokumentace, shrnuje tvorbu a životní osudy Karla Dodala a jeho dvou partnerek Hermíny Týrlové (krátce též Dodalové) a Ireny Rosnerové (posléze Dodalové). Publikace tak nejen textem, ale i obrazem představuje dosud neznámou kapitolu z meziválečného vývoje české kinematografie.
Produkce ateliéru IRE-film, prvního profesionálního studia animovaných filmů v Praze, vytvořila v druhé polovině třicátých let 20. století základy moderního reklamního filmu v tehdejším Československu a svým způsobem rozvinula soudobé možnosti animovaného filmu. Kniha a DVD obsahující řadu obrazových i zvukových dokumentů zachycuje také dobu věznění Ireny Dodalové v Terezíně v letech 1942 až 1945, přičemž přibližuje příběh zcizených filmových výstřižků z tohoto období.
Dále sleduje poválečné tvůrčí cesty Dodalových v americkém a argentinském exilu. Závěr knihy hledá odpověď na otázku do jaké míry mohlo mít umělecké úsilí Dodalových vliv na český poválečný animovaný film, který získal mezinárodní proslulost.

Publikácia Jana Lukeša Diagnózy času: Český a slovenský poválečný film reflektuje československý film od začiatkov kinematografie na našom území v roku 1898 až do roku 2012. Čitateľov sprevádza na ceste československého filmu od amaterizmu k profesionalite, od nemých filmov k zvukovým, od úplných začiatkov cez novú vlnu až k druhému desaťročiu 21. storočia. História našej kinematografie je v knihe zaznamenaná prostredníctvom rôznych peripetií, ktoré film rovnako ako aj iné umenia donútili uzatvárať kompromisy s ideológiami či zákonitosťami a musela sa s nimi vyrovnávať celá spoločnosť. Publikáciu otvára prológ, venovaný obdobiu rokov od počiatkov kinematografie v roku 1898, potom nasleduje päť kapitol, štyri intermezza a uzatvára ju epilóg, v ktorom autor približuje pozadie vzniku knihy a zároveň sprostredkúva myšlienky charakterizujúce súčasný film.

Tématem tří studií zařazených do této knihy je režie chápaná nikoli jako pouhý pořádající činitel jednotlivých složek činoherního umění, ale jako specifická umělecká činnost, ve které právě vzhledem k tomu, že má (podobně jako herectví či scénografie) vlastní analyzovatelnou ,,techniku“, lze uplatnit inspirovanou tvořivost. První studie (Od výjevu k obrazu jednání) identifikuje vlastnosti režie u jejích předchůdců, druhá (Specifické problémy režie), jejíž osnova vychází ze zkušenosti se studiem základů režie na Divadelní fakultě AMU, zkoumá její elementy a obsahuje i výklad nejdůležitějších pojmů a rozbor některých konkrétních režijních přístupů, zatímco třetí představuje novou rozlišenou verzi dávno rozebraného autorova studijního textu Ejzenštejnovy lekce divadelní režie.

Kniha obsahuje texty od roku 2000, ktoré sa zaoberajú témou raného filmu, teda obdobiu, kedy sa film snažil presadiť ako svojbytný a spoločensky uznávaný kultúrny fenomén, kedy sa ustanovila inštitúcia kina a kedy sa tiež formovala budúca podoba tohto média. Táto etapa ponúka pre čitateľa a bádateľa nielen rad zaujímavých informácií, ale aj hlbšie zamyslenie o koreňoch modernej kultúry.