V tomto čísle poprvé publikujeme tři autorské pohledy na český film roku 2020: Jaromír Blažejovský, Natalia Něudačina a Martin Šrajer postupně reflektují hraný, animovaný a dokumentární film. Překladová praxe byla v minulosti pro Film a dobu typická, zříkat se jí tedy nechceme: Trafic, Positif a katalog k retrospektivě Howarda Hawkse v Portugalské filmotéce představují výběr tohoto čísla, pokud jde o překlady, konkrétně zaměřené na osobnosti Pedra Costy a Satjádžita Ráje. Jonny Greenwood, Christopher Nolan, jihokorejský dokument nebo úspěšná série Sekerka Steva McQueena jsou dalšími tématy aktuálního čísla. Velkou radost máme také z rozhovoru s Ondřejem Vavrečkou, jehož film Osobní život díry doporučujeme do každé rodiny. 21. prosince 2020 zemřel ve věku osmdesáti let Karel Vachek, originální tvůrce, kterému se Film a doba věnuje takřka kontinuálně; proto jsme rádi, že můžeme publikovat jeden z jeho nerealizovaných scénářů z připravované publikace.

Poslední číslo Film a doby v roce 2020 je tematicky zaměřeno na film pro děti a mládež. V tradiční sekci Festivaly najde čtenář reporty ze dvou českých festivalů: z Ji.hlavy a Anifilmu. Fórum přináší rozhovor s rumunským režisérem Cristim Puiem nebo esej o islandském hudebním skladateli Jóhannovi Jóhannssonovi. Čtenář nezůstane samozřejmě ochuzen o kritiky (např. Corpus Christi, Mank, Undine) a recenze (např. Chlast, Chicagský tribunál, Služebníci, Lux Aterna). Z knih je reflektována např. publikace Místo snění věnovaná režisérovi Davidu Lynchovi. Jako speciální přílohu zařazujeme sérii textů o nedávno zesnulém Petru Královi.

Hlavná téma 9. výročného stretnutia českých a slovenských filmológov bola zámerne „ústretovejšia“ tak pre odbornú, ako i laickú verejnosť (familiárne poznanie hereckých tvárí, fascinácia filmovými hviezdami, popularizačné profily hercov).

Publikácia, ktorá pozostáva zo siedmich štúdií a dvoch rozhovorov s českým estetikom Vlastimilom Zuskom, je venovaná aktuálnym filmologicko-estetickým problémom v danej oblasti, pričom autor bezprostredne aplikuje teoretické poznatky na konkrétny umelecký materiál

Publikácia o diele režiséra Martina Hollého zlučuje v žánrovo pestrej štruktúre celé spektrum rôznoro-dých textových foriem: od rozhovorov cez analytické štúdie až po spomienky a vyznania spolupracovníkov a priateľov.

V čom a ako filmárom pomáhajú medzinárodné industry a tréningové programy? V téme čísla sa o svoje skúsenosti delia producentky Katarína Krnáčová, Silvia Panáková, scenáristka Barbora Námerová, producenti Peter Badač, Jakub Viktorín či režiséri a producenti Peter Kerekes, Tomáš Krupa a Juraj Lehotský. Aktuálny držiteľ Českého leva za Šarlatána, kameraman Martin Štrba, hovorí v rozhovore čísla nielen o tretej spolupráci s Agnieszkou Holland a novom filme Martina Šulíka, ale i o svetle, tieni a hranom debute Zuzany Piussi. Blok recenzií hodnotí tiež film Pavla Barabáša Everest – najťažšia cesta či dokumenty Pre Samu a Cemetery. Dajú sa vidieť online, takisto ako nový slovenský dokument Tomáša Rafu Utečenci sú tu vítaní. Sto rokov od premiéry Jánošíka (1921) podnietilo vznik novej rubriky Jánošík pohľadom... Otvára ju S. Štepka a spomína aj na herečku K. Kolníkovú, ktorá sa tiež narodila pred sto rokmi.

Mnozí režiséři tzv. rumunské nové vlny měli vždycky talent na svérázně poetické názvy svých filmů: 12:08 Na východ od Bukurešti, Fotbal nekonečno, Sieranevada, Policejní, adj., Lampa s čepičkou… Poslední je název krátkého snímku Radua Judeho, který patří k mladším tvůrcům, již novou vlnu rozlévají v posledních letech do nových zátok. Jude před třemi lety disciplínu poetických názvů posunul dál titulem „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a letos tam zůstal s názvem svého posledního snímku Smolný pich anebo Pitomý porno. Komicky mrazivá úvaha nad myšlením a dogmaty současného Rumunska a disputace nad „národní povahou“ rýsující se na půdorysu putování po Bukurešti a rodičovského „lidového soudu“ nad respektovanou učitelkou, jejíž domácí erotické video uniklo na pornostránku, vyhrála festival v Berlíně. A to ve výjimečně silném ročníku, jak píše v reportu z Berlinale Pavel Sladký.