Drtivá většina filmové literatury se zabývá díly klasického filmového kánonu, přelomovými snímky mainstreamové (žánrové) produkce či tzv. artovými filmy. Tato kniha je pokusem vykročit mimo toto tradiční pole, mezi díla považovaná za braková, pokleslá, vulgární, drastická určená pro otrlého diváka, která si ale někdy právě díky svým opovrhovaným vlastnostem vydobyla status kultovních děl. Zaslouží si i tato filmová tvorba seriózní zájem? Autoři publikace, organizátoři kultovní přehlídky filmů pro otrlého diváka, si vytknuli nelehký úkol vytvořit pro českého čtenáře knihu, která představí tuto nesourodou masu snímků v ucelenějším přehledu, která se pokusí postihnout určité kategorie (béčkový film, gore, porno), témata pro ni charakteristická, její divácká, produkční a estetická specifika. Navíc kniha obsahuje i kapitolu věnovanou českým obdobám těchto brakových struktur.

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu.

Druhé číslo odborného časopisu ArteActa, které právě držíte v rukou, je o poznání obsáhlejší a různorodější než předchozí. Část věnovaná odborným studiím přináší hned tři texty. David Havas se na příkladu seriálu Twin Peaks zamýšlí nad motivací k obývání fikčních světů televizních seriálů nejen z pohledu fanouškovských studií, ale také zkoumáním utopických motivů a narativních trhlin takovýchto audiovizuálních světů. Druhé číslo časopisu ArteActa pokračuje v hledání odpovědí na otázky, co je to umělecký výzkum, zda a proč je na světě. V rubrice esej přinášíme dva texty německého umělce a vědce Julia Kleina – první je pečlivě argumentovanou manifestací na podporu myšlenky uměleckého výzkumu, druhá studie představuje Kleinovo ontologické osahávání teorie estetické relativity.

Publikace je výstupem rozsáhlého, pět let trvajícího orálního výzkumu (cca 150 h materiálu) zaměřeného na život a kariéru Jaromíra Kallisty, producenta s rozsáhlou praxí sahající od konce 50. let po nynější filmovou tvorbu. V rozhovoru jsou zachycena všechna zásadní údobí Kallistova odborného působení vedoucího od studií na FAMU přes působení v Armádním filmu, ve Státním filmu, Laternu magiku až po vznik společnosti Athanor a pedagocickou činnost na FAMU. Interview zahrnuje rovněž témata jako financování a podpora národní kinematografie, postavení profese producenta v rámci transformujícího se systému, role odborného filmového vzdělávání. Nevyhýbá se ani privátním zájmům Jaromíra Kallisty, které ilustrují povahu profese i naturel subjektu, jenž přímo ovlivňuje jeho profesní zaměření a styl. Kniha je doprovozena bohatým poznámkovým aparátem korigujícím, upřesňujícím či rozšiřujícím základní výpověď.

Dušan Hanák, Dušan Trančík, Peter Hledík a Jozef Heriban spomínajú v téme čísla na to, ako revolúcia zasiahla ich pripravované filmy. V čísle nájdete aj recenzie na nové slovenské filmy, Amnestie (r. J. Karásek) a Volanie (r. E. Praus). V rubrike Profil si pripomíname významného slovenského režiséra, etnografa a pedagóga Martina Slivku. V rozhovore vám čo to prezradí Zuzana Mistríková a v rubrike Ohlasy sa venujeme 20. MFDF Jeden svet.

Texty zahrnuté do tejto publikácie pristupujú k Tarkovského dielu z rôznych perspektív. Sean Martin prechádza základnými biografickými súvislosťami Tarkovského života, zasadzuje jeho dielo do kontextu vtedajšej sovietskej kinematografie a následne sa venuje autorovým pracovným metódam, pričom pomenúva konkrétne opakujúce sa témy, motívy a tiež naratívne a štylistické postupy uplatňované v jednotlivých filmoch. Petr Král ponúka v texte Tarkovský čili Hořící dům vyhranenú filozoficko-poetickú interpretáciu režisérových filmov. Napokon Juraj Oniščenko sa vo svojej štúdii venuje uchopeniu fenoménu času a tiež tematizuje dualitu skutočnosti a sna v Tarkovského filmovej tvorbe. Súčasťou publikácie je aj biografické heslo o Andrejovi Tarkovskom a anotácie Tarkovského študentských filmov a tiež siedmich dlhometrážnych hraných filmov pre kiná.

Výpravná publikace mapuje tvůrčí principy celosvětově uznávaného surrealisty Jana Švankmajera. Autor knihy Bruno Solařík, který se spolu s režisérem účastní aktivit skupiny surrealistů, představuje prostřednictvím Švankmajerových názorů a výtvorů celistvé svědectví o výjimečném díle této světové legendy české kinematografie. Součástí publikace jsou i dosud nepublikované reprodukce Švankmajerových objektů-fetišů a exkluzivní snímky z jeho nejnovějšího filmu Hmyz.

„Pri písaní prvého vydania knihy Naše filmové storočie sme sa vyhýbali očareniu z nového, pretože nič tak rýchlo nezostarne. Kniha sa vypredala a my sme sa po piatich rokoch pozreli na ňu znovu. Sto filmov, ktoré v nej boli, ostali naše obľúbené. Ale pribudli k nim ďalšie. Na prelome milénia dozreli noví, sebavedomí a komplexní autori: Cuarón, Nolan, Sorrentino, Villeneuve, bratia McDonaghovci, ale zaujali nás aj výnimočné diela starších: O tele a duši Ildikó Enyediovej, či Sils Maria Oliviera Assayasa. A tak sme sa rozhodli rozšíriť prvé vydanie na 120 filmov a doplnili potrebné indexy. Vykročili sme do druhého filmového storočia.“ František Gyrárfáš a Juraj Malíček    

Ján Lacko (1925 - 1991) Režisér a scenarista. Po štúdiu na gymnáziu v Skalici sa venoval ochotnickému divadlu. Ako filmár začínal v Štúdiu dokumentárnych filmov v Bratislave, kde spolupracoval na filmoch V. Bahnu. Nakrúcal aj šoty do Týždňa vo filme, dokumentárne filmy Viac pre všetkých (1949), Príbeh Jána Kováča (1950, Pionieri, Kysuce (oba 1951). V Štúdiu hraných filmov začínal ako asistent réžie na filmoch V Bahnu. V roku 1958 debutoval veselohrami Statočný zlodej a Šťastie príde v nedeľu. Nakrúcal prevažne komédie - Skalní v ofsajde (1960), Výlet po Dunaji (1962), Odhalenie Alžbety Báthoryčky (1965), Páni sa zabávajú (1971) a dramatické príbehy - Skaly a ľudia (1959), Vždy možno začať (1961), Výhybka (1963), Dievča z jazera (1978). DVD kolekcia obsahuje tri DVD s filmami Statočný zlodej, Skalní v ofsajde a Šťastie príde v nedeľu.