Za dvacet let své existence si Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě vydobyl pověst průsečíku současného dění v českém i světovém dokumentu. Díky své dramaturgii a produkčnímu zázemí funguje jako platforma pro setkávání publika a tvůrců, kteří společně tvoří organizmus citlivě reagující na aktuální společenská témata. Zahajovací i zakončovací ceremoniál jubilejního ročníku umístěný netradičně do jihlavských ulic sledovali diváci v přímém přenosu z hlediště kinosálu. Průvod postav nesoucích v rukou nebo na zádech osvětlené artefakty a sledovaných televizním štábem reprezentuje nejen letošní vizuální koncept festivalu. Odkazuje i na humanitární katastrofu, která rozdmýchává evropské etické dilema. Snový poetický průvod s lampiony a noční můra zároveň oživil téma vnějších i vnitřních hranic a připomněl, že jsme diváci i zúčastnění.

Kinematografie se, obrazně řečeno, stále zrychluje. Můžeme vidět víc filmů, než na kolik si kdy dokážeme najít čas. Neexistují žádné hranice nebo větší překážky kulturní, geografické nebo technické dostupnosti. S digitalizací nabobtnala podstatně tuzemská kino-distribuce, ale zároveň se do ní nedostane ani zdaleka vše pozoruhodné, co ve světovém filmu vzniká. Aby vám nic podstatného neuniklo, přináší Cinepur v prvním čísle nového roku každoročně anketu, v níž kritici, publicisté či dramaturgové uvádějí svůj loňský Top 10. Upozorňujeme tak často na díla, která z různých důvodů z produkce vyčnívají a stojí za pozornost, přestože se jim jí třeba nedostalo – ať už proto, že si jich nevšimli distributoři, nebo proto, že vznikla v okrajovějších částech kinematografie, co do geografického prostoru, či formy.

Otazník v tématu na obálce časopisu jsme zatím měli jen jednou. Před deseti lety jsme se ptali, zda Škodí film? Otázka nejnovějšího čísla není obecně globální, ale konkrétně lokální, ale není na ni o nic jednoznačnější odpověď. Navíc je záměrně formulována s jistou lehkou nadsázkou, která odráží hyperbolický přístup části filmové kritiky k podobě tuzemské kinematografie ve smyslu scestného volání po „nové“ nové vlně. Co se aktuálně vlastně děje v české kinematografii, která stále posílá každoročně do kin kolem tří desítek titulů? Jak vypadají? Vypovídají něco obecného o trendech a směřování tuzemské produkce? O talentu? Bylo jásání nad několika debuty před rokem předčasné a spíš přání otcem myšlenky, nebo se skutečně cosi začalo hýbat a sledujeme jakési filmové obrození? A jak se taková obroda vůbec měří? Jak by měla vypadat a kdy už je to dost a kdy ještě stále málo?

V septembri vám už tradične ponúkame dva časopisy. Okrem štandardného vydania je to aj špeciálne číslo venované prehliadke Projekt 100, ktorá sa začína tento mesiac. V programe má aj tri slovenské filmy, a nie hocijaké – Out režiséra Györgya Kristófa súťažil v máji v Cannes v sekcii Un certain regard, minoritná koprodukcia Křižáček (r. V. Kadrnka) zase nedávno zvíťazila v Karlových Varoch. O oboch tituloch sa dočítate v rubrike Novinky, no špeciálne Film.sk k Projektu 100 už ponúka aj ich analýzu. A je fajn, že pred filmom Out sa bude v rámci prehliadky premietať krátka animovaná novinka Ivany Šebestovej Žltá.Keď už je reč o festivaloch, do kín v septembri vstupuje aj film Juraja Lehotského Nina, ktorý takisto uviedol tohtoročný festival vo Varoch a aktuálne sa chystá na MFF Toronto, kde za Slovensko vybrali aj študentský titul Magic Moments v réžii Martiny Buchelovej. No a nadôvažok prináša štandardné vydanie Film.sk recenziu slovenského filmu Čiara, ktorý vo Varoch získal Cenu za réžiu pre Petra Bebjaka.

Dve filmové novinky zo slovenskej (ko)produkcie vstúpia do tunajších kín počas letných mesiacov. A keď vzniká tento text, jedna z nich súťaží o krištáľový glóbus na MFF Karlove Vary. Je to Čiara v réžii Petra Bebjaka. Druhou letnou novinkou bude minoritná koprodukcia Po strništi bos (r. J. Svěrák). Aktuálne Film.sk sa nesie v duchu festivalovej sezóny. Reflektujeme 25. Art Film Fest Košice, 10. Fest Anču aj pokus o novú verziu trenčianskoteplického festivalu, tentoraz s názvom Park Film Fest. V menšom rozsahu informujeme aj o medzinárodnom workshope DOK. Incubator, ktorý sa konal počas júna na Slovensku rovnako ako historicky prvé zasadnutie Rady fondu Eurimages – dobrá správa je, že podporu z fondu získali aj dva projekty so slovenskou účasťou. No a na prelome júla a augusta čaká cinefi lov Letná filmová škola v Uherskom Hradišti, neskôr zase Letný filmový seminár 4 živly v Banskej Štiavnici. Toto sú dôkazy prenikania slovenských filmov a tvorcov do medzinárodného kontextu. Platí to aj pre hraný debut Terezy Nvotovej Špina, ktorý mal svetovú premiéru začiatkom roka na prestížnom festivale v Rotterdame a teraz ho už premietajú slovenské kiná. Vo Film.sk sme skúsili ponúknuť priestor na zrecenzovanie snímky nielen domácemu, ale aj zahraničnému autorovi.

Psychologicko-historický film o živote a smrti Wolfganga Amadea Mozarta. Zachytáva fiktívne vyšetrovanie jeho záhadnej predčasnej smrti, ktorá vzbudzuje podozrenie, že jej skutočnou príčinou bola vražda.

Kolektivní monografie Film a dějiny 6. Postkomunismus postihuje vybraná témata spojená s proměnou žánru historického filmu a televizního seriálu a jeho společenskou reflexí po roce 1989. Jednotlivé studie se zaměřují na prvky ostalgie a postkomunismu, ideovou revizi pohledu na české dějiny, návaznost na tvorbu šedesátých let a přetrvávající schémata z období normalizace, proměnu filmového stylu a narace, přesun témat od velké historie k osobní a rodinné historii.
Po roce 1989 přestala existovat cenzura, byl zrušen státní monopol, výroba přešla do soukromých produkcí, prezentovaná ideová východiska se stala soukromou záležitostí tvůrců. Tyto změny se vtiskly do podoby žánru historického filmu. Široký divácký a kritický zájem potvrzuje, že historické filmy a seriály patří v české společnosti i nadále k tématům vysokého společenského statusu.
Kniha se snaží prokázat, že současný historický film hodnotí nejenom zobrazovaná období, ale že se rovněž v alegorické rovině vyjadřuje k aktuálním kulturně-politickým tématům. Autoři vycházejí z teze, že minulost se stává místem poznávání přítomnosti.

Byla-nebyla československá perestrojka/přestavba… Sovětský pokus o reformu či resuscitaci systému, zosobněný Michailem Gorbačovem, novým generálním tajemníkem ÚV KSSS (1985), se u nás ve 2. polovině 80. let dočkal specifické (sémantické) adaptace. Představitelé KSČ měli k reformnímu programu, importovanému sice přímo z Moskvy, ale vědomě inspirovanému pražským jarem, silně schizoidní poměr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně dynamický a turbulentní časový úsek, kdy se atmosféra na politické a „kulturní frontě rychle měnila, není snadné těch několik málo přestavbových let definovat. K dispozici máme nepřeberné množství zpravidla nespolehlivých (vnitřně i vzájemně rozporných) osobních vzpomínek jednotlivců. Odborná historiografie dosud nevyprodukovala mnoho pokusů o ucelenější pohled na dobu a fenomén přestavby. Zcela navíc pomíjela prameny z popkulturní oblasti, film i televizi, o jejichž významu a vlivu přitom nemůže být pochyb.

Známému americkému filmovému kritikovi Jonathanu Rosenbaumovi, který se dlouhodobě věnuje tvorbě autorského Hollywoodu, se zde na malé ploše podařilo předestřít nezvykle širokou paletu fakt a kontextových informací ke kultovnímu filmu Jima Jarmusche MRTVÝ MUŽ. Ve své knize se nevěnuje jen genezi samotného snímku a jeho natáčení, ale představuje nám např. motivy z americké historie, které tvoří pozadí námětu, uvádí tu také málo známá fakta o precizní, etnograficky přesné přípravě při vzniku scénáře a výpravy filmu. Jeho uváhy se tu mísí a konfrontují s názory režiséra filmu, s nimž Rosenbaum vedl několik rozhovorů, čímž rozbíjí klasickou, a někdy až příliš dogmatickou strukturu autorského textu.