V tomto čísle mimo jiné najdete... Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let (Antonín Tesař, téma) • Utama / Mezi domovem a sopkou (David Čeněk, kamera-pero) • Spojení emocí / Rozhovor s Alejandrem Loayzou Grisim (David Čeněk, rozhovor) • Tahle země není pro demokracii / TraumaZone (Petra Chaloupková, mimo kino) • Úvod k tématu Devadesátky (Lukáš Skupa, téma) • Začátky a konce / Anketa o filmových a televizních „devadesátkách“ (Redakce, anketa) • a další.

V červenci 1917 se u ukrajinského Zborova odehrála bitva, v níž českoslovenští legionáři poprvé bojovali jako armádní jednotka. Velkolepé historické drama Zborov zachycuje prostřednictvím osudů několika postav události, které bitvě předcházely, jakož i samotnou válečnou vřavu.

Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například – jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe. Definuje základní pojmy a zároveň zavádí jednoznačné kategorie, které pomáhají v orientaci v různorodých dokumentárních kinematografiích. Odpovědi na otázky formuluje jednoduše, s podporou mnoha příkladů; kniha je ideální učební pomůckou. Nichols zároveň uvádí vlastní koncepci šesti modů dokumentárního filmu (dopracovaná oproti původním čtyřem, které uvedl v knize Representing Reality). Kniha se na akademické půdě stala jednou ze základních teoretických koncepcí dokumentárního filmu vůbec.  

Můžeme ještě v dnešní době hovořit o oddělení technologií a člověka? Nebo přístroje s lidmi už zcela splývají? Editoři Tomáš Dvořák a Martin Charvát se věnují v této knize problematice tvz. operátorů nových médií, tedy lidí intenzivně zapojených do současných technologií. Zkoumají intenzitu a hloubku těchto propojení. Na úrovni operátorství podle autorů dochází k proměně chápání těla, jeho funkce jsou vyztuženy přístroji, které ovlivňují i psychiku.

Finský teoretik médií Jussi Parrika v této publikaci představuje vznikající oblast archeologie médií. Je to způsob uvažování o kulturách nových médií prostřednictvím poznatků o médiích, jež byla nová v minulosti, a to často s důrazem na zapomenuté či bizarní aparáty, postupy a vynálezy. Archeologie médií však není jednou metodologií nebo teorií. Autor ji proto uvádí do kontextu dalších klíčových odvětví mediálních studií, jako jsou filmová či softwarová studia, genealogie imaginárních médií, německá teorie médií či teorie materiality médií.  

Lucie Králová přináší unikátní kritickou reflexi vnitřního života České televize v oblasti dramaturgie dokumentárního filmu. Ukazuje, jak aktéři v televizi chápou dramaturgii a žánr, jaké představy mají o divácích i autorech a jak „rozumějí televizi“. ČT zároveň odhaluje jako instituci definovanou konkrétními lidmi a jejich představami o tvorbě obsahu a pomocí často anonymních zpovědí ukazuje mocenské hierarchie. Přes svůj kritický pohled však autorka obhajuje pozici České televize jako nezastupitelné instituce veřejné služby.  

Alice Lovejoy, americká filmová historička, která vedla téměř desetiletý výzkum v českých archivech, považuje československou armádní kinematografii za synonymum experimentální dílny a za skutečnou líheň talentů. Svou knihou odpovídá na zásadní otázku: Jak je možné, že se formální experimenty objevovaly v instituci tak rigidní, jako je armáda? Součástí knihy je DVD.