Do kín sa dostal hraný film Ostrým nožom, celovečerný režijný debut Teodora Kuhna, ktorý mal guráž skombinovať rozprávanie o ťažkom osobnom prežívaní tragédie s tým, ako bolesť pozostalých prehlbujú skraty v štátnych mechanizmoch spravodlivosti. V aktuálnom čísle Film.sk túto snímku recenzujeme, podobne ako minoritnú koprodukciu Na streche (r. J. Mádl). A píšeme aj o novinkách, dokument Dobrá smrť v réžii Tomáša Krupu. Okrem neho sú tu ešte dve novinky: na jednej strane film Punk je hned! (r. J. Šlauka) zo sociálnej periférie, drsného prostredia narkomanov, s nehercami, na strane druhej Sklenená izba (r. J. Ševčík). S producentom druhej snímky Rudolfom Biermannom prinášame v čísle rozhovor.  Vo februári sa konalo Berlinale a okrem toho, že v rubrike Ohlasy ponúkame postrehy k jeho programu, položili sme zároveň niekoľko otázok Martinovi Smatanovi, tvorcovi krátkeho animovaného filmu  Šarkan, ktorý sa na festivale premietal.

Slavnou strašidelnou pohádku, původně francouzskou, o princi začarovaném do děsivé zvířecí podoby, jehož vysvobodí až čistá láska, využil režisér Juraj Herz k vizuálně působivé podívané, která těží z tajuplných, stísněných prostor i z lyricky laděného vyprávění. Osudy nejmladší dcery zchudlého kupce, která se dobrovolně vydá do zakletého zámku, aby zachránila svého otce, původně zpracoval František Hrubín. Režisér oproti tradici nevtiskl netvoru lví podobu, nýbrž jej vybavil zlověstným ptačím zobanem.

Film pozoruje posledných niekoľko mesiacov života Jana Palacha. Pozoruje ho na základe dostupných faktických prameňov. Jan Palach nikomu z blízkych o svojom rozhodnutí vopred nepovedal. Ani nenaznačil, že by bol niečoho takého schopný. Vo filme prechádza vzťahom so svoju priateľkou Helenkou, búrlivým študentským životom roku 1968, vzťah s mamou, zažije študentské brigády v Kazachstane a Francúzsku, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Rovnako ako sa od jesene 68 mení verejný život, ráz ulíc aj výrazy ľudí, mení sa aj Jan Palach. Nikto si však nič nevšíma ani jeho dievča ani matka ani jeho spolužiaci. Ešte to ráno si Jan vzal od mamy desiatu, na internáte vtipkoval so spolužiakom a pred odchodom do mesta sa osprchoval. Všedné veci, všedného muža.  Kamera po celý čas sleduje Janovu tvár a snaží sa zachytiť v nej okamžiky rozhodnutia…

Dlhoročné manželstvo Milana a Táni je v troskách, spája ich už len jediná dcéra Lenka. Keď sa však šestnásťročná tínedžerka nevráti domov z párty, ich život sa obráti naruby. Oboch rodičov pohltí bezmocnosť, strach a pocit viny. Kamaráti, spolužiaci, susedia, nikto im nevie pomôcť. Milan už neverí ani policajnému pátraniu, ktoré nikam nevedie a rozhodne sa odhaliť pravdu sám. Čoho všetkého je schopný zúfalý rodič, keď mu zmizne dieťa?

Tragikomický príbeh šesťdesiatničky Hany, ktorá po smrti manžela žije sama v rodinnej vile. Jej utiahnutý život narúšajú najmä tradičné nedeľné návštevy rozhádaných rodinných príslušníkov – dvoch dospelých synov a ich rodín. Zo stereotypného kolobehu dní a opakujúcich sa bežných starostí sa začne pomaly dostávať až po tom, ako náhodne stretne svojrázneho Broňu, ktorý ju zoznámi so svojimi priateľmi z klubu otužilcov a odhalí jej pitoreskný svet otužovania. Hana postupne prekonáva strach z ľadovej vody a nebráni sa ani novovznikajúcej láske k Broňovi. Jej úniky z rodinnej vily sú čoraz častejšie a jej nečakaným spojencom sa stáva vnuk Ivánek, ktorý si obľúbil nielen osobitého Broňu, jeho svojrázny a originálny štýl života, ale aj komunitu otužilcov na Vltave. Ukáže sa, že každá z postáv ukrýva nejaké osobné tajomstvo. Film osobitého českého tvorcu Bohdana Slámu vznikol v česko- francúzsko-slovenskej koprodukcii.

Kolektivní monografie Film a dějiny 7 zkoumá vztah propagandy a filmu/televize (1918–1989). Po úvodním oddílu zaměřeném na dějiny (a samotný pojem) propagandy následují případové kapitoly, které se programově vyhýbají notoricky známým tématům, příkladům sovětské a nacistické filmové propagandy, nebo se je pokoušejí nahlížet z jiné perspektivy: Distribuce a recepce sovětské klasiky/propagandy (Ejzenštejnových filmů, zvláště Křižníku Potěmkin /1925/) v prvorepublikovém Československu. „Henleinovské“, ale i „baťovské“ pokusy o vlastní filmovou produkci. Mohl dokumentární film o německých a českých dějinách, který si objednal Joseph Goebbels, nebýt politickou propagandou? Co tedy v roce 1940 (ne)natočil (později) slavný režisér Curt Oertel? Jakou „novou zbraň“ dostali slovenští povstalci v roce 1944 ze Sovětského svazu? A proč si pro ni chodili do kina? Co si lze nejspíše představit, když se řekne protektorát a propaganda?

Z obsahu:

Katarína Mišíková / Divoké deväťdesiate a  kedysi a a dnes

Andrea Slováková / (V) moci festivalu

Martin Kaňuch / Pri vychádzaní z kasína

Tomáš Hudák / Filmové festivaly dnes

Mark Cousins / Forma filmových festivalov: Manifest

James Lattimer / Dobrý vkus: V čom alebo pre koho

Daniel Ebner / Prepracovaní a nezaplatení

Kristína Aschenbrennerová / Festivaly, ktoré programujú milo vyzerajúci ľudia

Matej Sotník / Aramisova

Jozef Červenka / Kotol sangrie

Peter Michalovič / Obdivuhodná chvála blbosti

Lea Pagáčová / Úvod do animasofie

Od vydání slavného textu Françoise Truffauta Jistá tendence francouzského filmu, který kdysi odstartoval „politiku auteurů“, uplynulo v lednu už šedesát pět let. Přesto o trvanlivosti a vlivu konceptu autorství ve filmu netřeba na různých rovinách pochybovat ani dnes. Stačí zalistovat o několik stran nazpět a začíst se do některých z recenzí, v jejichž myšlenkovém podloží rozpoznáme právě autorskou teorii. Nebo si vybavit svoje oblíbené režiséry, v jejichž nových filmech stále dychtivě hledáme (a nalézáme) rysy jedinečného rukopisu. Nebo nahlédnout do každoroční skladby festivalových soutěží... Jak tvrdí Martin Kos v uvozujícím textu tématu: legendy kolem auteurů mají i nyní obrovskou sílu a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v blízké budoucnosti změnilo.