Případ pro začínajíciho kata: Případ pro začínajícího kata je originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti. Lemuel Gulliver se dostane do tajemného kraje Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa se odedávna vznáší ve vzduchu, aniž by to Balnibarbané věděli. Gulliver se do Laputy dostane dlouhým komínem a vrací se do Balnibarbi zvěstovat všem pravdu. Jeho odhalení však bere lidem ideály. Postava k podpírání: Středometrážní hraný film jeho autor charakterizoval jako kafkovské zobrazení absurdních situací, související s obdobím kultu, jehož zvrhlost jsme si nedokázali uvědomovat." Slavné podobenství o půjčovně koček je jízlivou úvahou na tehdy aktuální morálně společenské téma. Na malé ploše s minimem dialogů byla na okamžik jakoby poodhrnuta opona, aby se na chvíli odhalil stav zhypnotizované společnosti.

Bíla nemoc Do jakési země, jejíž národ je plamennými projevy diktátora právě úspěšně přesvědčován o své nadřazenosti a oprávněnosti vojenské expanze, se rozšířil bacil silně destruktivní formy malomocenství. Je nazýván morbus Tshengi nebo lidově „bílá nemoc“. Krakatit Krakatit je název pro třaskavinu s nepředstavitelně ničivým účinkem. Sám její vynálezce, inženýr Prokop, se jí zalekne, avšak pro mnohé jiné představuje vytoužený nástroj absolutní moci. Filmová adaptace, jež vznikla nedlouho po druhé světové válce a útocích na Hirošimu a Nagasaki, zčásti zjevně reflektuje skutečné události. Mimo naléhavý morální apel dodnes strhuje svou delirickou atmosférou a vizuální vynalézavostí v reálných exteriérech i fantastických kulisách.

Čas královského bálu, kouzelných oříšků a ztraceného střevíčku, to je jen zlomek atributů proslaveného filmu, který se stal nejen pro svou zimní atmosféru emblematickým vánočním snímkem… Divácky oblíbený film Tři oříšky pro Popelku natočený podle scénáře Františka Pavlíčka vznikl v koprodukci tehdejší Německé demokratické republiky s Československem. Moderní zpracování, humorný nadhled a půvabné herecké obsazení si podmanilo široké publikum, domácí i to mezinárodní. Film se po více než čtyřech desítkách let od svého vzniku dočkal své digitálně restaurované podoby, díky kterému jej můžete vidět a slyšet tak, jako diváci v době jeho prvního uvedení v roce 1973. Digitální restaurování pod dohledem Národního filmového archivu bylo podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska a spolufinancováno Ministerstvem kultury České republiky. Partnery projektu byly Norská národní knihovna a CESNET.

V recenzovanej rubrike Studium dominuje štúdia E. Vžentekovej venovaná reprezentácii obdobia rozpadu ČSR a vzniku slovenského štátu (1938 – 1945) v slovenskom hranom filme. Hlavnou témou čísla sa stalo právo, spravodlivosť, súdnictvo, resp. obraz právnického povolania vo filme. Verejný obraz právnikov a premien či peripetií výkonu práva formuje médium filmu od svojich začiatkov. Aj preto je tejto téme venované takmer celé číslo, ktoré vzniklo na základe úzkej spolupráce s Katedrou teórie práva a sociálnych vied Právnickej fakulty UK. Tvorí ho pestrá mozaika prístupov, ktoré spájanie práva a filmu umožňuje. Nielen v hlavnom tematickom bloku sa číslo venuje pohľadom na rôzne filmové diela: od rozboru klasických drám zo súdnej siene cez analýzy právnych fenoménov v detektívkach, sci-fi, rozprávkach, po prieskum právnych otázok v dokumentárnej tvorbe. Tému unikátne dopĺňajú aj pôvodné eseje talianskych filmových kritikov o právnych témach v ich kinematografii, či recenzie na knihy k téme.

Vlani sa do kina na domáce filmy rozhodlo prísť štyrikrát viac divákov ako rok predtým. V najnovšom čísle film.sk sme sa preto rozhodli pozrieť, odkiaľ toto znásobené publikum pochádza. Rubrika Téma sa tak mihá číslami, z ktorých však môžeme vyčítať zaujímavé informácie. V rozhovore čísla nám porozprával niečo o kameramanskom povolaní jubilant Dodo Šimonič, ktorý oslávil v auguste 75. narodeniny. Tento mesiac začína taktiež prehliadka Projekt 100, podrobnosti o nej nájdete v samostatnej obsažnej prílohe Film.sk. V rubrike Novinky sa dozviete tiež o filmoch Niečo naviac (r. P. Kadlečík, M. Šenc), Monštrum (r. M. Snopek) a Pivnica (r. I. Vološin). Článok o posledne menovanom filme dopĺňa rozhovor s francúzskou hereckou hviezdou Jeanom-Marcom Barrom. Pod hlavičkou Recenzia nájdete v časopise aj väčšie recenzie titulov Môj neznámy vojak (r. A. Kryvenko) a Utøya, 22. júla (r. E. Poppe).

Komédia o partii záletných  drevorubačov realisticky zachytáva obraz súdobého života na dedine a s humorom kritizuje pretvárku, pokrytectvo či mužskú pýchu.

Nemecká jeseň približuje jedno z najzaujímavejších období v dejinách nemeckej kinematografie, ktoré sa formovalo v 60. rokov minulého storočia, v čase vzniku nových vĺn a smerov vymedzujúcich sa voči tradíciám a establišmentu. „Išlo o zvláštne a mimoriadne dynamické obdobie nielen v nemeckej kinematografii, ale v celej nemeckej spoločnosti,“ hovorí filmový teoretik Michal Michalovič z oddelenia vedy a výskumu Slovenského filmového ústavu (SFÚ), kurátor prehliadky Nemecká jeseň. „Približne v druhej polovici 60. rokov sa postupne začala k slovu dostávať generácia tvorcov, ktorí reagovali na najživšiu nemeckú prítomnosť, no zároveň nezatvárali oči pred katastrofickými udalosťami druhej svetovej vojny. V istom zmysle je tzv. nový nemecký film rozkročený práve medzi týmito dvomi pólmi.

Z obsahu: Karlovy Vary, Terry Gilliam, Donbas-Patrick Melrose, Femme Fatal podle Soderbergha, Zimní bratři, Manifesto, Teheránská tabu, Utoya, 22.července, Solo: Star Wars Story, Na krátko, Deadpool 2, Psí ostrov, Lekce

Ladislav Kaboš niekoľko rokov sledoval Ľubu El Malahegovú, Slovenku, ktorá sa kvôli láske odsťahovala do Líbye a konvertovala na islam. 20 rokov pracovala ako zdravotná sestra v Misurate, no keď v roku 2011 prišla vojna, jej životné poslanie zachraňovať ľudí dostalo nový rozmer. Farby piesku sú svedectvom o vojne a o tom, ako vojna núti ľudí opustiť ich domovy.