Detailné štúdie presláveného znalca ranného nemeckého filmu Thomasa Elsaessera o najdiskutovanejšej snímke Fritza Langa "Metropolis". Autor tu skúma okolnosti vzniku a osudy tohto nemeckého sci-fi veľkofilmu, ktorý sa mal vyrovnať hollywoodskym produkciám. Snímka však nenaplnila očakávania producentov, po premiére bol stiahnutý a prestrihaný. Vzniklo niekoľko rôznych verzií, ktoré sa navzájom líšia. Na záver autor analyzuje jednotlivé scény a pokúša sa o ich interpretáciu. Knihu sprevádza približne 50 fotoilustrácií.

Předmětem monografie je sémantická analýza filmového stylu nedávno zesnulého maďarského režiséra Miklóse Jancsóa (1921–2014), která se soustředí na 17 snímků z období let 1963 (Odvrácená tvář) až 1981 (Tyranovo srdce), kdy se režisér důsledně věnoval historické tematice a kdy si vytvořil konzistentní filmovou poetiku, spojenou s vysoce stylizovaným pojetím prostoru (podtrženým širokoúhlou kamerou), choreografií postav a vyhraněnou ideologií násilí a nahoty. Jednotlivé analýzy doprovází bohatý ilustrativní a poznámkový doprovod. Kniha je doplněna také o vyčerpávající bibliografie a filmografie probíraných snímků.

Kolektivní monografie vznikla v návaznosti na projekt "Digitální restaurování českého filmového dědictví", jehož prostřednictvím Národní filmový archiv nově zpřístupňuje vybraná česká filmová díla. Kolekce restaurovaných filmů se také stala jádrem interdisciplinárního výzkumu filmových historiků, klasických historiků, slavistů, ale též např. etnografů, specialistů na filmový kostým či muzikologů. Výsledkem jejich výzkumu je i tento soubor studií analyzujících styl, případně některý z dílčích stylotvorných prostředků, odhalujících politické, kulturní, společenské, ekonomické či praktické (produkčně-organizační) souvislosti vzniku filmů či interpretujících jejich témata (Ze soboty na neděli, Takový je život, Bílá nemoc, Špalíček, Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím, Postava k podpírání, Staci na chmelu, Adelheid, Případ pro začínajícího kata, Ikarie XB 1 a Adéla ještě nevečeřela).

Kniha se zabývá propastmi v komunikaci, mezemi fotografie a jazyka i jejich propojováním, protože jazyk a technický obraz jsou často komplementární. Je pohledem na některé kulturní mantinely těchto médií a původ těchto mantinelů. Jsou to mantinely, jejichž existenci si obvykle neuvědomujeme. Jsou-li jazyk a fotografie nejčastějšími nositeli naší kulturní zkušenosti, pak kniha o jejich mezích a úskalích je knihou o mezích nás samotných, o kulturním konstruování nás samotných.
Publikace není určena speciálně fotografům, kunsthistorikům, mediálním teoretikům či sémiotikům, přestože se těmito oblastmi zabývá. Obecné znalosti nejsou nutné. Je nutný pouze zájem o fungování médií a velmi otevřený čtenář.

Fotografie jako bytostně hraniční fenomén osciluje na hranici pomíjivého a trvalého, dynamického a statického, zjevného a skrytého, vědy a magie, pravdy a fikce, dokumentu a monumentu, informace a věci. Geofreyho Batchena coby historika a teoretika fotografie zajímají právě tyto hraniční momenty. V linii myšlení navazujícím na Jacquese Derridu, Rolanda Barthese či Michela Foucaulta si klade za cíl rozšířit dosavadní chápání historiografie fotografie a soustředí se na proměnu užívání tohoto média v různých historických kontextech s důrazem na tzv. vernakulární fotografie, tedy fotografie, se kterými se setkáváme v každodenní praxi (momentky, fotografie z dovolené atd.) Takováto nová „historie pro fotografii“ pak může lépe mluvit k naší žité zkušenosti, která je determinována záplavou nehmotných obrazů v internetovém prostoru.

Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavazda Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu. Opěrným textem celé knihy je Pelešjanova stať z poloviny sedmdesátých let Distanční montáž neboli teorie distance, zde v nově revidovaném překladu Jana Bernarda. Z tohoto Pelešjanova opusu následně raší osm výhonků v podobě původních textů, napsaných povětšinou nikoli filmovými teoretiky, nýbrž aktivními filmaři (pedagogy a studenty FAMU) na základě jejich zkušenosti s filmy, teoretickými texty i z osobního setkání s Pelešjanem, který na podzim roku 2015 navštívil Prahu.

Monografie kameramana a fotografa (* 1932), spojující vrcholný estetický zážitek z málo známé fotografické tvorby od padesátých let až po dnešek s bohatou faktografií filmaře a s osobním vyznáním umělce. Publikace obsahuje autorův text Strach z fotografování, kritické eseje Jaroslava Bočka a Václava Macka, rozhovor editora Jana Lukeše s Jurajem Šajmovičem, soupis fotografií a Šajmovičovu úplnou filmovou a televizní filmografii. 130 černobílých fotografií.

Obsah:
Martin Šulík: List namiesto úvodu
Chvála recenzie
O slovenských filmoch
O českých filmoch
O zahraničných filmoch

Táto monografia je kritickým spracovaním neznámej pozostalosti jedného z popredných českých kameramanov Jaroslava Kučeru, spolupracovníka Věry Chytilovej, Vojtěcha Jasného, Karla Kachyňu, Zdeňka Podskalského, Oldřicha Lipského, či Petra Weigla. Kniha sa pokúša jednak o teoretické uchopenie práce kameramana a jeho základných mediálnych praktík a jednak o zachytenie špecifických postupov Jaroslava Kučeru. Cez archív umelca dovoľuje preniknúť k jeho mysleniu obrazov, priblížiť sa jeho pohľadu a skúmať väzby medzi jeho vlastnou fotografickou a súkromnou filmovou tvorbou a profesionálnym natáčaním. Zároveň sa snaží o načrtnutie plastického obrazu niektorých špecifických rysov umeleckej aj populárnej tvorby socialistického Československa.